Poslední únorový den zahájil Izrael ve spolupráci s USA rozsáhlý útok na Írán a následný vývoj této války byl tím nejvýznamnějším hybatelem březnových událostí na finančních trzích. Ovlivněn tím byl prakticky celý finanční svět. Akcie, dluhopisy, nemovitosti, měny a samozřejmě komodity, všechna tato aktiva výrazně reagovala na aktuální dění. Mluví se o dalším ropném šoku. Írán má totiž v ruce jeden velký trumf a tím je kontrola Hormuzského průlivu, přes který proudí velká část světové produkce ropy a zemního plynu. A to není všechno. Přes průliv proudí i mnoho dalších klíčových komodit důležitých pro průmyslovou i zemědělskou výrobu. Nárůst cen všech těchto komodit, potažmo jejich okamžitý nedostatek, vyvolal na trzích velkou obavu z recese a inflace. Strašidelné slovo stagflace, tedy kombinace recese a inflace, se opět začíná objevovat ve scénářích investorů. Kupodivu nijak dramaticky na tuto situaci nereagovaly akciové trhy.
Ty se sice pozvolně posouvaly směrem dolů a pomalu se přiblížily hranici korekce (tedy poklesu o 10%), ale vzhledem k okolnostem to není nijak dramatický vývoj a akciové trhy nebyly v březnu tou třídou aktiv, která by primárně plnila titulky ekonomických médií, jak tomu při podobných situacích bývá.
Nejvíce se logicky mluví o vývoji cen ropy a zemního plynu, které začaly prudce stoupat a pak zase klesat a pak zase stoupat podle rétoriky čelních představitelů sporných stran. V této souvislosti se setkáváme opět s mnoha podezřelými transakcemi, které zavání tzv. insider tradingem. Jde o obchodování na trzích na základě neveřejné informace. Například 15 minut před vyjádřením amerického prezidenta, že se USA s Íránem blíží dohodě, což způsobilo masivní propad cen ropy a zemního plynu a nárůst cen akcií, někdo uzavřel masivní obchody sázející na tento scénář. To samozřejmě nejednoho investora vede k závěrům, že někdo z blízkého okolí prezidenta, kdo o jeho budoucím vyjádření věděl, tuto informaci zneužil nebo ji někomu dalšímu předal. Toto chování je v USA trestné, nicméně velmi těžko prokazatelné. Obzvlášť, když komise, které by to měly vyšetřovat, jsou pod kontrolou prezidenta. To samozřejmě velmi narušuje důvěru ve funkčnost kapitálového trhu.
Výraznou pozornost si vysloužil i vývoj ceny zlata. O zlatě se často mluví jako o pojistce proti geopolitickým rizikům. Proto nejednoho investora, včetně mě, velmi překvapilo, že zlato reagovalo výrazně dramatičtěji než akcie a to opačným směrem, než by se očekávalo. Za březen se tak překvapivě cena zlata propadla o 15%. Odborníci to vysvětlují faktem, že investoři prodávají zlato, na kterém mají za minulý rok výrazné zisky, aby vyrovnali ztráty způsobené na dalších třídách aktiv. Faktem je, že od začátku roku je zlato ještě pořád v plusu a na grafu vypadá ten březnový pokles také zatím pouze jako drobná korekce.
Akcie, zlato.....to jsou však třídy aktiv, které jsou určeny pro dlouhodobé investice a kde by investoři nijak neměli řešit aktuální výkyvy. Důležitější je to, že současný vývoj má výrazný vliv na to, co má na vývoj našeho majetku vliv právě teď. A to jsou především úrokové sazby. Jejich vývoj se promítá do mnoha ekonomických aspektů života každého člověka, nejen investorů. A tady možná válka velmi ovlivnila mnoho podnikatelů i běžných občanů, kteří budou muset své plány přehodnocovat. Zatímco u nás avizovali ekonomové po nějakou dobu stabilitu úrokových sazeb a v USA se stále ještě očekával pokles, obava z další inflační vlny, tato očekávání výrazně změnila. Tržní úrokové sazby naopak prakticky přes noc výrazně narostly. Nejdříve se to dotklo především rozvíjejících se zemí včetně České republiky, ale v průběhu měsíce došlo k nárůstu tržních úrokových sazeb i ve vyspělých zemích včetně USA, což zas ovlivňuje celý svět.
Jak to tedy ovlivňuje náš běžný život?
Určitě to pocítí především ti, kdo plánovali nákup nemovitosti nebo je čeká refixace stávající úrokové sazby. Mnozí zřejmě doufali v další pokles úroků na hypotečních úvěrech, místo toho se však musí vyrovnat s náhlým zdražováním úvěrů. Podívejte se na vývoj pětileté mezibankovní úrokové sazby v CZK, od které se odvíjí sazby hypoték s pětiletou fixací.
Za tolik si totiž půjčují banky na trhu peníze, které vám následně půjčí. Prudký nárůst v březnu téměř o 1 % je velmi razantní a pro banky to znamená, že se jim prakticky okamžitě smazala všechna marže, kterou na hypotékách měly. Pokud by nezdražily, poskytovaly by hypotéky zadarmo, možná i se ztrátou. Proto většina českých bank, jedna po druhé, začínají s okamžitou platností zvedat sazby na hypotečních úvěrech, což nebývá úplně standardním krokem. I pokud by se situace uklidnila, s poklesem z obavy před dalším vývojem pravděpodobně banky pospíchat příliš nebudou. Krásně to vystihuje citace ekonoma Davida Marka, který 24.3. pro Seznam zprávy řekl:
"Pokud se ještě na začátku roku uvažovalo, že by ČNB mohla obnovit snižování úrokových sazeb, teď to nejspíše dá k ledu. Ten, kdo počítal, že by hypotéky mohly být v druhé polovině roku o něco levnější, tak teď už s tím počítat nemusí."
Naopak s nárůstem sazeb na spořících účtech bych já osobně také moc nepočítala, banky potřebují kompenzovat ztráty z hypoték, které ještě dobíhají a musí je tak poskytnout za původních podmínek.
Tržní úrokové sazby také logicky ovlivňují výnosy dluhopisů, které se zvyšují. To dělá samozřejmě vrásky zadluženým ekonomikám, jako je USA, kterým rostoucí výnosy z dluhopisů dále dramaticky zdražují obsluhu státního dluhu.
Kvůli současné situaci se tak zřejmě americký prezident kýženého snížení sazeb jen tak nedočká.
Ceny stávajících dluhopisů kvůli rostoucím sazbám klesají, což je zase negativní zpráva pro dluhopisové investory, kteří mají v dluhopisech prostředky, které budou v nejbližší době potřebovat. Pokles cen dluhopisových fondů není tak výrazný, jako třeba u akcií či zlata, ale i tak se nikomu moc nechce prodávat investice za cenu o pár procent nižší než byla před měsícem. Opět se tak ukazuje, že ani investice do státních dluhopisů není zcela bez rizika a i tady je třeba s drobným kolísáním počítat a zvážit rizika obzvláště, pokud investujete na krátkou dobu.
Pokud však teprve o investování přemýšlíte nebo pokud držíte větší hotovost, kterou chcete výhledově zainvestovat, je současná situace pro vás požehnáním a příležitostí, kterých v poslední době moc nezažíváme. Díky tomu, že v březnu poklesly ceny prakticky všech aktiv, je myslím, ten nejlepší čas se přestat vymlouvat a začít realizovat svou investiční strategii. Nicméně samozřejmě platí všeho s mírou. Mantra, že do akcií a dalších dlouhodobých aktiv by měli jít pouze peníze, které nebudete 10 let potřebovat, stále platí. Za půl roku můžeme být klidně o dalších 20% níže nebo naopak o 10 % výše. Jediné co víme je fakt, že optikou různých oceňovacích modelů jsou například akcie teď výrazně levnější než před měsícem. A že očekávaný výnos dluhopisových investic výrazně narostl. U zlata se výrazně vyfoukla bublina a alternativní investice jako Private Equity či Private Credit dostávají nafrak, což také tento segment výrazně pročistí a zatraktivní pro nové investory.
Není to žádná příležitost století, jak se říká, ale váhající investory to může rozhoupat. Navíc riziko inflace také svádí k tomu, že nechávat ležet peníze ladem nemusí být tou správnou strategií. Můžeme sice být s poklesy teprve na začátku, ale faktem je, že poklesy většinou trhy vrátí, tedy máte mnohem větší pravděpodobnost, že když teď nakoupíte, cena půjde dolů, dočkáte se opětovného nárůstu na původní hodnotu. Když ale přijdete váháním o růst, s velkou pravděpodobností už příležitost nakoupit za zmeškanou cenu mít nebudete. To vše platí samozřejmě s disclaimerem, že si svoji strategii nastavíte správně a nebudete sázet na jednotlivé koně, které do cíle dojet nemusí.
V posledních týdnech se nicméně vzhledem k událostem také začíná diskutovat otázka diverzifikace. Tím jak klesají ceny prakticky všeho (kromě ropy, zemního plynu a pár dalších komodit), vyvstává otázka, jestli má vůbec ještě diverzifikace smysl. Negativní korelace mezi akciemi a dluhopisy či neutrální korelace mezi zlatem a akciemi v březnu evidentně nefungovala. Znamená to, že klasická teorie portfolia přestala fungovat? Ztrácí diverzifikace svou přidanou hodnotu?
To rozhodně ne. Období pozitivní korelace všech aktiv, jako vidíme nyní, nepovažuji rozhodně za nový normál. I po roce 2022, kdy jsme viděli něco podobného v průběhu celého roku je statisticky neutrální korelace mezi jednotlivými aktivy stále platná. Stále navíc musíme mít na paměti investiční horizont. Pro krátký horizont chceme produkty s nižším kolísáním a akceptujeme nižší výnos. To nám přináší dluhopisy. Pro dlouhý horizont chceme vyšší očekávaný výnos a nevadí nám vyšší kolísání. To nám přináší akcie. Pro delší horizont je dobré navíc zařadit diverzifikaci sektorovou, regionální, měnovou. Především u akciové složky. To nám dlouhodobě snižuje kolísání a tím pádem nápor na naše emoce. Tyto základní principy tvorby portfolia stále platí a v dlouhém horizontu se vyplácí. Na krátkodobé poklesy "všeho" si však musíme zvykat a musíme s nimi počítat.
S hrozbou případné recese se pojí další riziko, kterého si musíme být vědomi. Díky tomu, že jsou investiční trhy provázány s vývojem ekonomiky, může se vám stát, že zrovna v době, kdy kvůli recesi přijdete o práci nebo se dostanete do problémů s podnikáním, nebude se dařit ani Vašemu portfoliu, které by mělo přesně pro tyto případy sloužit. Z tohoto důvodu je stále důležité mít k dispozici likvidní rezervu či otevřenou úvěrovou linku (např: předjednaný lombardní úvěr). To vám pomůže překlenout období, kdy se nedaří vůbec nic, které by ale nemělo trvat příliš dlouho. K tomu vám zase může pomoct diverzifikace i mimo finanční aktiva, především tím myslím osobní rozvoj, fyzické zdraví a vztahy.
