Co by ta bříza asi začala vyprávět, kdyby mohla mluvit a zeptali bychom se jí, jaká byla ta vichřice, kterou přežila?
Možná by řekla, že to sice bylo těžké, ale když se člověk dokáže dobře připravit, pevně stát, ať se děje, co se děje, a zůstat optimistický, dá se to zvládnout. Jen musíte chtít.
To zní docela povzbudivě.
A co by řekly vyvrácené stromy?
Co by vám ale řekly všechny ty vyvrácené stromy, kdyby uměly mluvit? Zřejmě něco v tom smyslu, že se musíte vichřici za každou cenu vyhnout. Protože pokud v ní zůstanete, nejspíš vás to bude stát život. Problém je, že těch „mrtvých“ se už nezeptáme. Ani kdyby to předtím byly živé bytosti. Slyšet lze jen hlasy přeživších.
A tak by si možná většina z nás po rozhovoru s přeživší břízou řekla, že nemá smysl se vichřice bát. Že se na ni dá dobře připravit. A že když budeme dost odolní, nic nám neudělá.
Víme ale, co byl skutečný důvod, proč právě tato bříza přežila? Byla to její připravenost, odolnost a víra v samu sebe? Nebo to byla obyčejná náhoda? To už nejspíš nezjistíme. Dokud nepřijde další vichřice.
Klam přeživších
To, co jsem právě popsala, je trochu krkolomný popis tzv. klamu přeživších.
V angličtině se mu říká survivorship bias.
Wikipedie ho definuje takto:
„Zkreslení přeživších je forma zkreslení vzorku, které může vést k příliš optimistickým přesvědčením, protože se přehlíží velké množství selhání, například když jsou z analýz finanční výkonnosti vyloučeny společnosti, které již neexistují. Může také vést k mylnému přesvědčení, že úspěchy ve skupině mají nějakou zvláštní vlastnost, přestože šlo spíše o náhodu, protože korelace neimplikuje kauzalitu.“
Zjednodušeně řečeno: máme často tendenci posuzovat věci podle těch, kteří tzv. přežili. V ekonomickém a investičním světě tedy podle těch úspěšných.
Když posloucháme jen vítěze
Oslavujeme úspěšné podnikatele, kteří ochotně navštěvují podcasty a vyprávějí, jak dosáhli úspěchu. Z jejich vyprávění pak odvozujeme, že když budeme dělat to, co oni, budeme stejně úspěšní jako oni. U investorů zase věříme tomu, že když budeme replikovat investiční strategii, která kdysi vedla k úspěchu, budeme úspěšní také. Rozumní podnikatelé a investoři ve svém vyprávění obvykle alespoň zmíní prvek náhody, bez něhož by možná tak úspěšní nebyli.
V jejich vyprávění se to ale často trochu ztrácí.
A co ti, kteří nepřežili?
Vedle každého úspěšného podnikatele či investora stojí tisíce těch, kteří používali podobnou strategii, dělali stejné rituály a pracovali stejně tvrdě – a přesto o nich nikdo neví. V lepším případě žijí „obyčejné životy“. V tom horším mají za sebou vážné finanční potíže nebo bankroty. V tom úplně nejhorším skutečně nepřežili. Je nikdo do podcastu nezve. A tak se jejich příběhy nedozvíme. Přesto bychom na ně měli myslet.
Úspěch nemá jediný návod
Jednoznačná cesta k bohatství, úspěchu či slávě neexistuje. Náhoda – nebo chcete-li štěstí či smůla – ovlivňuje naše životy mnohem více, než si dokážeme připustit. Nechci tím říct, že bychom se měli přestat o cokoliv snažit. To určitě ne.
Pojďme se vrátit k mé bříze.
Silných, zdravých a sebevědomých stromů bylo v původním lese pravděpodobně víc. Většina z nich nepřežila, ale měla alespoň šanci. Slabé, nemocné a neprůbojné stromy by nejspíš nepřežily ani silnější vítr, natož vichřici.
V investičním světě tedy přeneseně řečeno určitě dává smysl se vzdělávat, trénovat psychickou odolnost, nastavovat investiční strategie na míru, zkoušet to a učit se od úspěšných. Nesmíme si ale myslet, že když to všechno budeme dělat, máme jistotu, že každé naše rozhodnutí povede pouze k úspěchu.
A hlavně bychom neměli zapomínat krýt si záda, což v investičním žargonu znamená řídit rizika.
