Naše děti ovlivňujeme navíc mnohem více tím, co si sami přenášíme v sobě z výchovy našich rodičů než tím, co si přečteme v knihách.
Finanční gramotnost povinně ve školách?
Stále častěji se setkávám s názorem, že finanční gramotnost by měla být ve škole povinným předmětem a nejlépe by se měla vyučovat už ve školce. Já proti tomu nic zásadního nemám, ale na druhou stranu nejsem přesvědčená o tom, že by to něco zásadního vyřešilo.
Finanční gramotnost totiž není o tom, že znáte základní ekonomické pojmy a umíte spočítat úrok (i když bez toho se opravdu při správě financí neobejdeme). Finanční gramotnost si ale vyžaduje také velkou dávku kritického myšlení a návyků, které nás ve škole za pár hodin měsíčně opravdu naučit nemohou.
Jak se učí děti?
Není žádnou novinkou, že děti se učí především nápodobou, a jako rodiče je takto ovlivňujeme už od útlého věku. Nemůžeme očekávat, že se nám podaří děti vychovat v lásce ke sportu a pohybu, když většinu volného času trávíme na gauči. Stejně tak je nenaučíme zdravě jíst, když naším denním rituálem bude si dát večer k televizi pivo a pytlík chipsů.
Pokud tedy chceme dát dětem správné finanční návyky, musíme se zamyslet nad tím, jak to zvládáme my sami. Asi budete mít problém učit děti podnikavosti, když jsme sami zaměstnanci s fixním platem. Na druhou stranu je můžeme naučit, jak správně pracovat s rozpočtem, který máme. Jako podnikatelé je zase můžeme učit, jak finančně plánovat v nejistotě a jak neustále přemýšlet o tom, jak zvýšit své příjmy. Pokud však máme každý měsíc problém vyjít s výplatou, kupujeme vše, co se nám líbí a když na to nemáme, tak si na to půjčíme, asi od nás děti nic dobrého neokoukají.
Jaká je ta správná cesta?
Neexistuje. V rámci zmiňované diskuze jsme například s Robertem měli jiný přístup ke konkrétním krokům, jak cíleně vést děti k finanční gramotnosti. Robert je dítě podnikatelů a já jsem dítě zaměstnanců a sama jsem byla zaměstnanec do 40 let. Proto se naše přístupy liší. Je podle mě úplně v pořádku, že někdo dává dětem kapesné od té doby, co umí trochu počítat, někdo zase upřednostňuje, aby děti nedostávaly nic zadarmo. Konkrétní postup je jen na vás.
Na čem jsme se ale s Robertem jednoznačně shodli, je to, že peníze v rodině nesmí být tabu. Je to součást života a nejlépe děti uvedeme do finančního světa tak, že je nejdříve necháme poslouchat, když se bavíme o penězích a investování a později je i do diskuze začneme zatahovat. Ukazujeme jim na každodenních finančních rozhodováních, jak k tomu přistupujeme a zajímá nás i jejich názor. Od určitého věku nám navíc už dokážou dát i zpětnou vazbu a obohatit nás o jejich pohled.
Nesnažme se tedy tuto naši odpovědnost házet na školu, nebo ještě lépe, pojďme školu v tomto doplňovat. Ve škole ať se naučí děti počítat procenta, ale my je pojďme naučit správným finančním návykům a tomu, jak mohou pracovat se svými emocemi, aby tolik nepodléhaly svodům lákavých spotřebních i investičních nabídek.
Otázka na závěr
Budu ráda, když mi napíšete, co je pro vás při výchově dětí k finančnímu zdraví nejdůležitější. Už jste o tom přemýšleli? Vedete své děti k finanční gramotnosti nebo to necháváte na škole?
